Komunita – co to je

  BUĎTE VŮČI KOMUNITĚ ZODPOVĚDNÍ
Účastníci by měli být připraveni na určité odevzdání, které budou muset podstoupit, protože je pro tvorbu komunity velmi důležité - je nutné aby zůstali po celou dobu a prošli bouří. Proces budování komunity je totiž na počátku spíše obtížný a bolestný. Každý je zodpovědný za úspěch skupiny. Pokud budete z vývoje věcí nešťastní - a vy budete - záleží na vaší zodpovědnosti, zda promluvíte a vyjádříte svou nespokojenost, místo abyste sebrali svých pět švestek a odešli. Očekává se od nás, že budeme držet pospolu i v dobách pochyb, strachu, vzteku, deprese a dokonce i zoufalství.

První fáze - Pseudokomunita

  NEZEVŠEOBECŇOVAT!
Používání obecných frází, bezobsažných vět je znamením toho, že si něco necháváme pro sebe z obavy, aby se to nestalo zdrojem konfliktu.

  MLUVIT OSOBNĚ!
Používání slov "já" a "můj" podporuje odkrytí individuálních rozdílů, které je nezbytné k opuštění pseudokomunity.

Druhá fáze - Chaos

  CHOVEJTE SE K SOBĚ I K DRUHÝM S RESPEKTEM A ÚCTOU!
Základem komunity je atmosféra úcty, respektu a bezpečí. Vyhněte se zlomyslným konfrontacím. Udržujte své myšlenky čistými.

  NEBOJOVAT MEZI SEBOU!
Zbavte se potřeby vidět zvítězit svůj návrh, svůj postoj. Boj je vyhýbáním se úkolu, který si skupina dala.

  ODMÍTNOUT POKUSY O UZDRAVOVÁNÍ!
Naučte se rozpoznat, kdy někdo chce nátlakem přimět druhého k nějaké změně.

  ZÁKAZ PÁROVÁNÍ A VYTVÁŘENÍ SPOLKŮ
Když dva či více členů skupiny vytvoří podskupinu, vlastně tím ostatní vyloučí ze svého středu. Připraví ostatní o svou pozornost a energii a naruší tím integritu a soudržnost skupiny.

Třetí fáze – Prázdnota

  POSLOUCHAT CELÝM SRDCEM!
Prázdnota znamená mimo jiné schopnost být zticha tak dlouho (být prázdný natolik), abyste strávili, co někdo právě řekl. Nechte pracovat ticho. Ve chvíli, kdy hovoří někdo druhý, není třeba přemýšlet o tom, co byste na to řekli. Opravdovým nasloucháním a akceptováním vytváříte pro hovořícího prostředí, kde je pro něj snazší vyjádřit sebe sama a poznat se.

  OPROSTIT SE OD VŠEHO!
Je potřeba zbavit se bariér komunikace, vyprázdnit je ze sebe, udělat v sobě místo, být otevřený vůči něčemu jinému, novému.
Zbavte se očekávání a předpojatosti - buďte otevření a ne strnulí.
Zbavte se předsudků - nepospíchejte s děláním závěrů.
Zbavte se ideologické zkostnatělosti - představ o tom, že vaše cesta je tou jedinou správnou.
Zbavte se potřeby uzdravovat - můj lék obvykle nebývá lékem i pro mého přítele.
Zbavte se potřeby kontroly - nemějte strach ze selhání, nechte věcem volný průběh.

 BUĎTE OCHOTNI STÁT SE ZRANITELNÝMI!
Prázdnota je otevřenost vůči "něčemu jinému". Ale co když je to "něco jiného" nebezpečné, co když je nová myšlenka nesprávná? Nemohu být zraněn? Jistě. Ale není to černobílá záležitost. Být zraněn může bolet, ale nemusí to vždy ublížit. Bez podstoupení rizika, že upadnete a bude to bolet, byste se nikdy nenaučili chodit. Pokoušíte-li se žít bez bolesti, nepůjde to - leda ve vypolštářované cele.
Ze všech variant zranitelnosti je nejobtížnější ta, kdy se odhaluje nějaký nedostatek, problém, neuróza, hřích nebo selhání, které jsou v naší kultuře „tvrdého individualismu“ shrnuty do kolonky „slabost“.
Jste-li schopni projevit zranitelnost, odložíte-li brnění, působí to na ostatní téměř vždy odzbrojujícím způsobem. Naopak chováte-li se jako nezranitelní frajeři, co mají život pevně pod kontrolou, budou ostatní zřejmě předstírat totéž, stáhnou se za své hradby, a ve vašich vztazích nebude ani nejmenší vřelost.

  VÍTAT BOLEST STEJNĚ JAKO RADOST!
Komunita je radostná, ale je také realistická. Svět zahrnuje světlo i tmu. Zármutek i radost musí být viděny ve svých opravdových proporcích. Nelze vylučovat nepříjemné stránky života.
Když se skupina dostane do prázdnoty, někteří členové začnou sdílet své zlomení - své porážky, selhání, pochyby, strach, nepřiměřenosti a hříchy. Přestávají se chovat, jako by bylo "všechno v pořádku", protože si uvědomí, že se těchto věcí potřebují zbavit. Ostatní je ale často neposlouchají, ignorují, snaží se je uzdravit nebo mění téma. A tak se ti, kdo se stali zranitelnými, snaží rychle vrátit do svých ulit. Není snadné přiznat se ke své slabosti, když ostatní mají sklon neustále vás měnit nebo se chovat, jako byste neřekli nic, co stojí za řeč. Skupina by se však v zájmu opravdového naslouchání měla opravdu sama všech těchto překážek zbavit, navzdory nechuti ke "špatným zprávám", a neblokovat vyjadřování bolesti a utrpení.

Další pravidla

  NEUTÍKAT OD OBTÍŽNÝCH TÉMAT A PROBLÉMŮ
Útěkem se skupina vyhýbá svému úkolu. Vaším úkolem je problémům čelit, a ne vyhýbat se jim. Forem tohoto útěku je mnoho: jedním z nich je chovat se jako pseudokomunita - předstíráním utíkáte od čehokoliv, co může zapříčinit zdravý stejně jako nezdravý konflikt.
Jiným útěkem je hledání obětního beránka, který by byl označen za vadného, když je vadná celá skupina - skupina tím utíká od řešení své vady.
Další formou je útěk z chaosu do organizace, často návrhem na rozdělení se do podskupin. Tento návrh je zvláště přitažlivý, protože převažuje falešné dogma, že „ideální“ maximální počet lidí ve skupině je patnáct.
Jinou obvyklou formou útěku je ignorování emoční bolesti - někdo promluví o něčem velmi osobním a bolestném, často neskrývá pláč, a skupina se chová hlučně nebo intelektuálně - jakoby se nic nestalo. Prázdnota znamená mimo jiné schopnost být zticha tak dlouho (být prázdný natolik), abyste strávili, co někdo právě řekl. Kdykoli někdo řekne něco bolestného, skupina má sklon utíkat k hlučnosti.

  ODSTRANIT ZÁVISLOST NA VEDOUCÍM
Komunita nemůže existovat, když členové spoléhají na to, že je vedoucí bude učit nebo nést jejich břímě. Nikdo nemá menší ani větší díl zodpovědnosti za zdar společné práce. Účastníci však často odmítají zodpovědnost, přestože je to překážkou v jejich vývoji. Daleko raději by se spoléhali na vůdce, který jim říká, co mají dělat, než aby se rozhodovali sami za sebe, ačkoliv to nijak nepřispívá k jejich zralosti. Touha po autoritativní otcovské postavě může být v nich tak silná, že obrazně ukřižují vedoucího, který nechce přistoupit na jejich požadavky. Bývá to pro něj bolestivý zážitek a měl by být připraven na obvinění a pomluvy, kterými ho obvykle skupina zasype, odmítne-li se stát autoritou. Aby lidi uvedl do pravé komunity, musí je opravdový vedoucí odradit od jejich závislosti, a může se stát, že není jiný způsob, jak to udělat, než odmítnout vedení. Budování komunity vyžaduje, aby ti, kdo jsou zvyklí být vůdci, byli upřímně ochotni vstoupit do stavu bezmocnosti. Vynucuje si, aby se vůdce zbavil své potřeby mluvit, své potřeby neustále pomáhat, své potřeby být guru, své touhy vypadat jako hrdina, svých rychlých a snadných odpovědí, svých protektorských poznámek. Skupina se totiž může naučit, jak má vstoupit do prázdnoty, jen tehdy, když je její vůdce s to prázdnotu praktikovat.

POZNÁMKY PRO VEDOUCÍHO

  VEDENÍ NENÍ AUTORITATIVNÍ
Protože skupina je něčím víc než souhrnem svých částí – je to živoucí nezávislý organismus - vedoucí by měli své intervence omezit spíše na popis chování skupiny, než jednotlivce. A účelem toho není říkat skupině, co má či nemá dělat, ale vyburcovat ji k uvědomění si svého chování. Většina členů skupiny by si měla uvědomovat chování skupiny jako celku a postupně uskutečňovat efektivní zásahy do skupinového chování. Vedoucí má dělat jen ty zásahy, které ostatní členové skupiny ještě udělat nemohou. Vedoucí musí rozeznat, jak dlouho má čekat, než usoudí, že skupina ještě není s to se s problémem vypořádat sama. Zcela vyvinutá komunita je naprosto schopna řešit vlastní problémy bez jakéhokoliv předem určeného vůdce.

  CVIČENÍ V KOMUNITĚ
která mohou pomoci k větší důvěře, citlivosti, intimitě a komunikační schopnosti a tím celý proces usnadnit.
  TICHO
Ticho je základní pomůckou prázdnoty.
  HISTORKY
Nejlépe se učíte „hozením do vody“. Druhý nejlepší způsob jsou historky.
  SNY
I sny mohou být velmi elegantně vypointovanými historkami. Navíc mohou být zprávami nevědomí.
  MODLITBY, PÍSNĚ A LITURGIE
Skupina, která se naučila respektovat různost, obvykle je schopna najít formu, která zároveň vyjadřuje ducha a zároveň je univerzální, aby se mohli entuziasticky zapojit všichni členové.

Zážitek komunity spočívá spíš v poznání skrze zkušenost a ve sdílení než ve vyučování.